Co je Best.
Skály nebo Překližka.
Toto téma bych chtěl nakousnout hlavně z osobního důvodu neboli pocitu .Vím, že pro každého je tato otázka položena jinak a každý by v tu danou chvíli jinak odpověděl.
Já sám se setkávám spíše s tím, že se tento pocit průběžně po dobu mé lezecké kariéry mění. Podle pocitu motivace a v neposlední řadě taky cílů.
Nicméně stále častěji se setkávám z názorem lezců, kteří preferují výhradně skály nebo umělou stěnu a to tak, že velice málo nebo neradi, to co jim nejde nevyužívají.
Já sám jsem začal lézt na skále a první rok jsem nemohl pochopit jak někdo vůbec může jít lézt na nějakou umělou stěnu. Potom jsem pochopil, že se na umělé stěně nejúčinněji trénuje výkonnost a stěna se pro mě stala nedílnou součástí tréninku a mého života. Kategorií sama pro sebe je stěna a závody, které se pro mě nakonec staly prací a něčím novým. Závodit bez tvrdého tréninku na stěně se prostě nedá. Tak stejně bych chtěl upozornit na to, že dobře lézt na skalách se nedá, když se na skály dostanete pětkrát na víkend za rok.
Nabízí se tedy nejlepší řešení: skály a stěnu mixovat jedna ku jedné.Zatrénovat na stěně a vylézt se na skalách a to vše v ideálním poměru . To, ale bohužel není v našich českých podmínkách dost dobře možné. V zimě je na skalní lezení zima, skal myslím co do objemu kam jezdit do nových oblastí zde také není moc. Nevím jak vás, ale mě lézt jednu cestu dvakrát moc nebaví. Stálé pendlování někam daleko je doopravdy časově i finančně náročné. A dá se tak jezdit třikrát za rok na týden myslím pro normálně pracující .
Na stěnu, která je tak blízko je to bez problému .Co tam? Lezu, potažmo trénuji na závody, budiž. Trénuji na skály proč raději nejsem tedy na skalách? Ukájím svou potřebu pohybu,tím myslím lezeckou . Mělo by tedy skoro stačit pověsit se doma na kampus a trochu si zacvičit . To je právě ta chyba. Nesmí a nemůže to stačit, a kdo na to nepřišel, tak vůbec pořádně nelezl není tedy lezec. Myslím, že překážka motivace je v tom co nás baví anebo nebaví .To co nám jde preferujem, anebo to co nám nejde, aby šlo tak se tomu nevyhýbáme. Někdo leze raději na skalách kvůli přírodě a cestování. Někdo se na skalách tak bojí, že neopouští teplo a bezpečí své bouldrovky. Já sám na skalách nejvíce oceňuji právě tu nenahraditelnou kombinaci příroda, sport, cestování, strach- adrenalin, a je toho ještě víc.
Za to na stěně nejvíc ocením tu pohodu nemuset šlapat hodinu pod skály, jde čistě jen o sportovní výkon. Ochuzujeme se, ale o to, o co by nám mělo jít v první řadě.Posvátnost skal a jejich poslání dělat tento sport něčím výjimečným .
To je vztah k lezení, neboli životní styl lezce . Lezu, abych žil. Lezu, abych se pobavil a pro někoho, aby se odreagoval od každodenních problémů. A proto všem doporučuji : lezte, ale nevybírejte si cestu nejmenšího odporu, nebude vás to bavit a nic také nemusíte získat . Je nakonec jedno jestli skála nebo překližka, podstatou je pohyb, při kterém cítíte vzrušení a radost ze života.
Pro mě je lezení srdcová záležitost a tak je to správně a tak to má být.
Autor: TM
